Návraty domů

Na instagram jsem si napsala, že tady je kus mého já. A je to pravda.

Vracet se jako dospělá, mě naplňuje obrovskou energií. Jako se ráda vracím na jih a vidím úplně jinýma očima místa, která jsem dřív brala s naprostou samozřejmostí, tak se ráda vracím do Vimperka. A ne, neříká se do Vimperku prosimvás, neříká! Za každé "Vimperku" umře koťátko, tak na to všichni myslete :-))

I moje poslední pořádné volno jsem se rozhodla využít k cestě sem. To prostě nikdy není špatný nápad. Protože rodina, babička, které si naplno užívá svůj život uprostřed kopců a je tak aktivní, jak jsem si vždycky přála, aby byla. No a taky právě proto, že je tu kus mého já. Kus naší zamotané rodinné historie. Takže jsem babičce koupila knížku Rozpůlený dům od Alice Horáčkové, aby bylo jasné, že zamotaná a složitá historie je vlastně úplně všude, kam se jen podíváme. S babi spolu hodně o knížkách diskutujeme, takže se těším, až mi zavolá, že má dočteno, jak se jí líbilo a co zrovna čtu já. S kým taky jiným o tom diskutovat, než s ní? Nikdo jiný by mě nenaučil milovat knihy tak moc, nikdo jiný mi nevěnoval Nebe nezná vyvolených. A já tehdy četla a četla a cítila jsem, ž
e to je přesně ono! Ovlivněná na celý život. Ostatně i má aktuální práce by našla základy právě tady. Erich Maria Remarque a jeho Nebe nezná vyvolených je na žebříčku mých zásadních knih opravdu vysoko. Tohle je jednoduše navždycky. 

Takže hurá na Šumavu, užít si sníh, podívat se na Kubovu Huť, vychutnat si krásný západ slunce, dát si dobré kafe na známých místech a vrátit se alespoň na chvíli ke svým kořenům. A neumrznout u toho :-))

A taky...všechny tyhle světy neustále propojovat, vzít děti na místa mého dětství a na jídlo tam, kde jsem v rozjíždějící se pubertě seděla i já a tvářila se, jako když mi celý svět křivdí(nekřivdil:-)). Tenhle zvláštní koloběh mě teď docela dohání a je to víc než zajímavé. A jsem sama dost zvědavá, jak to jednou dopadne. 

Mimo tu vždycky získám zvláštní dávku sebejistoty, což nejde racionálně vysvětlil, ale je to tak. A já si  jednou za čas potřebuju připomenout, že některé věci musím nechat plavat, přestat je řešit a že je toho hodně, co nejsem schopna ovlivnit. Vůbec a ničím. A že takové věci jsou, to je snad úplně jasná věc. To přeci víme všichni. Takže načerpat tu správnou energii s těmi nejdůležitějšími lidmi za 3, 2, 1 ....